Naši boxeři


Rut Heny Box

nar. 04.02.2013

výborná

chovná, povaha 5

spondylóza 1

2x CACK, 2x res.CACK

Rodokmen 

Rozhovor

Publikováno v denníku Seriózní listy v květnu roku 2016. Autorkou je Zita Zvídavá.

Když po mě náš šéfredaktor chtěl interview s nějakou osobností, rozhodla jsem se že ho natočím s chovnou fenou. Vybrala jsem si Rut Heny Box. Na první pohled vypadá jako naštvaný morous s pusou trvale v pozici obráceného u, ale během rozhovoru jsem zjistila, jak první dojem klame.

"Povězte mi něco o svém dětství."

" Dětství bylo fajn, narodila jsem se v Lanškrouně u Šilarů, užila jsem si spoustu legrace, protože mám ještě 3 sourozence. Prvních 14 dní bylo báječných, všude tma, ticho, mléka co hrdlo ráčí, mamka nás měla docela ráda. Stále nás olizovala. Pak ale přilo první zděšení."

"Zděšení?"

"Ano zděšení, víte... když jsem byla slepá, tak jsem měla jinou představu o psech, znáte to, dlouhý čenich a tak. Pak jsem ale uviděla maminku Marilyn a vyděsilal jsem se. Myslela jsem si že koukám do obličeje nějaké opici."

"Opici?"

"Opici, nebo člověku nebo tak něco, prostě byla jsem hrozně zklamaná. Myslím, že maminka asi taky, dokonce nás chránila před poklesem sebevědomí tím, že schovala všechna zrcadla abychom se neviděli. Ale nám to stejně došlo co nás čeká, jsme prostě trochu jiní psi"

"Vaše maminka ale vyhrála řadou soutěží krásy"

"Ano, já vím, je krásná, ale ne pro každého"

"A co váš otec Jack?"

"Toho jsem moc nepoznala, moc si s námi nehrál. A dokonce jsme se dozvěděli, že neměl jen naši maminku"

"Myslíte tím, že ji podváděl?"

"Ano, dokonce několikrát. A zlí jazykové dokonce tvrdí, že si za to nechal platit. Nevím, mně se s tím nikdy nesvěřil, ale popravdě bych tomu možná věřila. Je to fešák, a feny po něm jdou. Vy máte manžela?"

"Ne,... teda už ne, měla jsem, ale odešel od nás a teď ale platí on mně!"

"No jo, u vás lidí to je trochu jinak"

"Vraťme se k vám. Prý jste odešla z domu velmi mladá" 

"Myslím, že to bylo akorát, už jsem měla už 8 týdnů, to se chce člověk postavit na vlastní čtyři nohy, osamostatnit se, mít pánička sám pro sebe a podobně. Vy žijete s matkou?"

"Ne, ale já jsem..."

"Tak vidíte, já taky ne. A já jsem měla obrovský štěstí na novou paničku. Ze začátku jsem měla trochu strach, jak co bude, ale pak jsem v její knihovničce našla tu knížku."

"Jakou knížku"

"Jmenovala se Pozitivní metody výchovy psa od Pat B. Millerové. Když jsem ji přečetla, spadl mi kámen ze srdce. Té knížce vděčím za to, že jsem za celý svůj život nedostala na prdel. Pořád mě jen někdo chválil. Doporučuji  to jako povinnou školní četbu, aby si ji přečetlo každé dítě, ať vidí jak má vypadat správná výchova. A jestli je někdo tluče, ať na ně zavolají Barnevernet."

"Prý jste sama také vyhrála nějakou soutěž krásy!"

"Ano, dokonce 2x, ale pak jsem toho nechala, není to můj šálek kávy, samá paráda, všichni se předváděj, nikdo se s vámi nebaví, všechno se hodnotí jen podle vzhledu, jestli dobře chodíte, jaký máte zuby, jestli jste dostatečně kvadratická a tak. Řeknu vám, že některý modelky i schválně zvracej, a když jim nejsou vidět žebra tak vůbec nejdou na plac. Měli by to zakázat, nebo do toho zapojit nějakou vědomostní soutěž nebo tak něco. Ale co si stěžuju, psi to mají ještě horší."

"Proč?!"

"Když si nenecháte od rozhodčího osahat svoje kulky tak vás nekompromisně vyhodí. Jako kdyby kvalita souvisela s počtem kulek. Zachvilku jim budou měřit i délky penisu. Myslím že to hraničí s listinou práv a psích svobod. Vybírala jste si vy snad manžela podle počtu jeho kulek?"

"Ne, jstě že ne. Ale přiznávám že měl dvě"

"Taže jsem přestavěla svůj žebříček hodnot, další soutěže jsem odmítla a užívám si klidného života, stravuju se sice zdravě ale nepřeháním to, na váhu nechodím, ale sportuju, chodím běhat, skákat, mám ráda hry s míčem nebo klackem, sleduju co se děje, politiku a tak."

"Vy sledujete politiku? Máte ráda prezidenta?"

"Zemana? Ne, ne, (...smích) nemá ho rád žádný pes. Zemana má nejraději sám Zeman. V tom je velký rozdíl mezi ním a námy psy. Já nejsem samolibá a sebezbožňující, mám mnohem raději třeba svoji paničku a její rodinu, a lidi vůbec, za některé bych neváhala položit život. Víte, my chodíme na zkoušky chovnosti, s kotrolou charakteru. Kdo nevyhovuje, je vyřazen. A s vlastnostmi jako arogance, povyšování, zesměšňování druhých, pohrdání ostatními, s těmi by ho u nás nikdy nikdo neuchovnil, ani kdyby měl tři kulky. Ale abych nebyla tak ostrá, i mezi prezidenty se najdou výjimky, slyšela jsem že před lety byl jeden příjemný a přátelský a choval boxery " 

"Jste odvážná"

"Ano, nebojím se nikoho ani prezidenta. A abych zdůraznila můj životní postoj, tak jsem si i svého partnera vybírala podle jména. Jmenuje se Brazil Optima grata, což znamená Brazil Nejlepší vítání. To k nám boxerům neodmyslitelně patří. I když dnes se srdečné vítání hostů moc nenosí, tak já se chovám podle úsloví "Host do domu, bůh do domu."

"Raději necháme politiky a vrátíme se k vám. Poslední otázka, co vy a děti?"

"To je moje oblíbené téma. Mám 4. Dva pejsky a dvě fenky. Jsou nádherný. Kluci jsou spíš po mně a holky po partnerovi. Je s nima legrace. Ale už se těším až půjdou z domu."

"Těšíte se, že odejdou?

"Ano, vám by se líbilo, kdyby vám někdo pořád visel na cecíkách? Ne, nemusíte mi odpovídat, vám možná ano, ale já toho už mám celkem dost. Ráda si odpočnu. I když si myslím, že mi možná po čase začnou chybět. A víte co? Až to tak bude, udělám si nové."

"Děkuji za rozhovor"

"Já taky děkuji, mějte se"